Funkčně se jedná o to samé, pouze je to jinak pojmenované – oba dokumenty mají za cíl informovat adresáta (odběratele) o tom, že je povinen plnit vůči vystaviteli (dodavateli). Vyúčtování je na rozdíl od faktury upraveno přímo zákonem, resp. vyhláškami = má přesně určenou formu >> kvůli tomu obsahuje více povinných informací a je v něm více textu (např. odůvodnění). O odměně uvedené ve vyúčtování zadavatel (státní orgán) musí rozhodnout = přijmout (pak už to jen proplatí) a nebo rozhodnout o jiné částce (třeba snížit >> pak je zapotřebí možnost tu částku změnit/dobropisovat v případě plátce DPH). Daňový doklad je zákonem definovaný dokument, který kromě toho, co obsahuje faktura, informuje také o skutečnostech týkajících se DPH (datum zúčtovatelného plnění – tj. datum, kdy byla služba poskytnuta, nebo výše a rozpad jednotlivých DPH) >> může se jednat o vyúčtování nebo fakturu s údaji o DPH navíc. Dobropis je typ daňového dokladu v záporné hodnotě, který se vystaví pokud z již vystavené faktury budeme něco vracet.
